6. pivní běh
Po roce a půl v novém kabátě ...
Je právě 27.9.2008 odpoledne a je mi pěkně blbě, skoro nemůžu ani stát, ale to vůbec nevadí
, protože právě přišel Vido. Popadl mě, dvacet našich malých vychlazených kamarádu a rychle
na bus. Kamže to vůbec jedeme? Ani nevím, tentokrát je to něco nového a v nás se pomalu zároveň hromadí napětí a vzrušení. Tuto chvíli zažíváme již po šesté. Samozřejmě vystupujem na blbé zastávce, ale je krásné počasí. Počasí ideální na to udělat si romantickou procházku po nábřeží u Vltavy. Naštěstí tento nápad nemáme sami. Vyvětrat se ze stereotypního režimu života v pražské metropoli dostalo dalších 6 párů, kteří si také s sebou vzali své malé kamarády v bedně. Všichni mají velmi dobrou náladu, protože…protože…..protože co? PRÁVĚ ZAČÍNÁ PIVNÍ BĚH, ano!! Dočkali sme se! Po roce a půl! Po roce a půl se opět setkáváme s kamarády v konkurenčním boji, jehož hlavním cílem je se dobře pobavit. LET THE DRINKING BEGIN!!! 16:27 zazní povel START a hned v zápětí můžeme slyšet ty typické zvuky otvírajícího se lahváče. Ve vzduchu jdou cítit promile, cítí je každý závodník! Boj právě začal!
Organizátoři vybrali vyníkající alternativní místo startu. Místo na Staroměstském náměstí byl start přesunut na nábřeží Vltavy na Výtoň. Sluníčko svítilo jako prase a pivečko do nás teklo jedna báseň! A my se skvěle bavili, frky létaly vzduchem, že ani technická četa složená s něžnějšího pohlaví (kromě Miry
) si nestačila dělat poznámky. První , druhé, třetí pivko…pak čtvrté. Dokonce aj historicky první dívčí tým, složený s Majdy a Zuzky, si vedl velmi dobře a snažil se držet krok s ostatními.
Po chvíli však některým začal pomalinku tuhnout úsměv. Naše těla totiž začínala přecházet na režim „průtokový ohřívač“. Ku.va kde se tady možem vychcat? …Vyčúrat?…Vymočit? Nastal problém. Pouze jeden tým byl tak odvážný na to, aby se vychcal přímo z promenády do Vltavy. Ostatní byli zdrženlivý. První možné místo bylo až za Jiráskovým mostem v malém parčíku, a to bylo celkem dost daleko. Ale každý se s tím popral po svém a svou krizi překonal. Letošní ročník byl velmi vyrovnaný, nikdo nevěděl co má čekat, jednak to bylo dáno novou polohou startu a také neúčastí trojnásobných vítězů Pivního běhu Kysly a Bašky. Po šestém pivku začal teprve ten pravý boj, jednak boj osobní, neb objem žaludku není nekonečný, ale také boj s časem. V tuto chvíli bylo již jasné, že rekord nebude překonán.
Jednotlivé týmy se za Jiráskovým mostem trochu roztrhaly a ztratily tak přehled o konkurenci. Na některé začal již působit v menší či větší míře alkohol. Po opětovném setkání většiny týmu několik zatáček před cílovým místem, u jezírka s lachtany, bylo vidět, že alkohol nejvíce působí asi na bratrský tým Martina a Miry Kadlecových. Dělali strašný bordel!:-) Dokonce došlo i k malému stripu jednoho z bratrů.
Do cíle chybělo málo! Jedno, maximálně dvě pivka do finiše! Prvním kdo se poblil jak amina byl Ondra. Bylo to nádherné představení, a tímto mu velmi děkuji, protože díky jeho blitce udělal závěr pivního běhu ještě napínavější. I ve formuli 1 by záviděli. Od této doby začala hrát roli týmová režie. ..a jak to nakonec dopadlo?
První čtyři týmy skončili ve 20 minutách od sebe. Překvapením bylo vítězství nováčků Coolera a Pavla , kteří zaběhli svůj premiérový pivní běh v čase 2hod:19min a obsadili tak vysněné místo. Hned minutku v zápětí vyprázdnili svou basu Jeff s Ondrou, ale díky hozené rukavičce v podobě Ondrovi blitky, nebylo všemu konec. Nyní bylo základní taktikou nepoblit se taky. 20-ti minutová penalizace by stačila dalším dvou týmu na to aby se umístily na bedně. A povedlo se! V těchto 20-ti minutách stihly bez ztráty kytičky zafinišovat týmy složené z Pecy a Vidy a již totálně ožralých Kadlecovců. Zvláště bratři Kadleci mají již z minulých ročníků zvykem finišovat závratným způsobem, v podobě sekundových rozdílů. Ondrovi s Jeffem tak unikla bedna o pouhou minutku. Na krásném pátém místě doběhla ženská dvojice Majdy a Zuzky, která svůj premiérový pivní běh doběhla také bez ztráty kytičky za krásné 3h a 5min. Myslím, že si zaslouží velikou poklonu. U dalších týmů již nebyl bohužel zaznamenán čas.
Všichni se začali opět bavit, nejen protože z nich spadlo všechno napětí, ale také v těchto chvílích byl vrchol alkoholového opojení všech účastníků pivního běhu. Bohužel to nedokážu popsat, protože si to moc nepamatuju, ale určitě to bylo LEGENDARY! Začala se již také vypíjet vítězná bečka. Slunce mezitím zapadlo a den se chýlil ke konci. Toto nás však neodradilo a jako obvykle, se většina účastníků přesunula na tzv. tiskovku do hospody na Desítku. Z tama už ale vážně nic nevím. Jediné je jisté, pivo teklo stále proudem, slečna Iveta nestačila roztáčet………………….Ráno sem se probudil v botách, kalhotách a mikině na své posteli. A první myšlenka, která mě bleskově proběhla hlavou?: Kdy už konečně bude ten pivní běh??!!!
(Peca)
muze_editovat) { ?>